Masky
2. 5. 2010
Rudý západ slunce. Tisíce sněhových vloček zářících jako diamanty. Ale pro mě ta nádhera má slanou příchuť. Chuť slz.
Nikdo nikdy pořádně nepochopil, kdo vlastně jsem. Nikdo se ani neobtěžoval nakouknout pod masku přeludů, kterou kolem sebe s takovou péčí splétám… A tak tu sedím a pláču. Sama. Nikdo mě nevidí a nikoho to ani nezajímá. Co je mi po tom, že mi všichni závidí? Za to si štěstí nekoupím…
Slzy mi smáčí kimono. Ještě chvilku si dopřeji k tomu, abych se uklidnila. Jen malou chvilku. A pak se zase budu tvářit jako dřív. Proč? Nemůžu jinak. Jsem přeci gejsha…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář