Město mívá tisíc barev a chutí. Všude ruch a hluk. Dívky ze třídy na mě volaly: „Pojď s námi na pouť! No tak, nestyď se!“ A nechápaly, když jsem se otočila na podpatku a prchala od nich pryč. Zcela bez dechu jsem doběhla domů. Ještě udýchaná jsem za sebou zabouchla dveře. Ze schodů mi pokynula má nejlepší kamarádka. A já ji s radostí následuji do ztichlého pokoje. Posadíme se proti sobě a užíváme si vzájemné porozumění. Obě mlčíme – chápeme se i beze slov. Ptáte se, kdo je má věrná kamarádka? Copak jste to už nepoznali? Jmenuje se
Samota.