Cesta ke stáří
Jsi dítě a vidíš krásu světa kolem
Co víc si můžeš přát, než tu radost?
Radost z toho, že smutek všechen... no nevíš o něm
A i kdyby, copak je to tvoje starost?
V krajině srdce tvého je slunce svit
Všude idilické ticho leží
Co je ti po druhých? Nech je být
Ať holubi to řeší, na vrcholcích věží
Stejně mají větší rozhled,
Tak co jim brání?
Kdo jiný má možnost vidět takový pohled?
Ty jsi dítě, teď prostě nemáš stání
*
Je ti dvacet, hlavu plnou svých věcí
Stres, nešťastná láska, vše tak "strašně" důležité
Co je ti po druhých? Máš svého dost přeci
Osudy ostatních nemohou být tak spletité...
V krajině srdce tvého déšť padá
Tolik žalu snad už nemůžeš snést
Všude jen samá vada
A všechno jen ty musíš nést
Holubi na vrcholcích věží tě jen pozorují
Jen sem tam zavrkají
Co má být? říkáš si potají
Radši zticha být mají.
*
Na hlavu tvou stáří dosedlo
Lituješ let svých promarněných
Tak tohle se ti opravdu povedlo!
Za tebou nic krom srdcí zarmoucených
V krajině srdce tvého padá sníh
Co vidíš na tomto světě než pláč?
Ale ty přec chceš slyšet smích
Slzy křivdy a neštěstí? Nač?
Tohle vše už napravíš jen stěží
Nemusíš, ale za své činy chceš pykat
Jsi holubem na vrcholcích věží
A nezbývá ti, než vrkat