Na chodbě
8. 6. 2011
Na sto deset decibelů zesílený hlas
Chvílemi rozbité sklo lze zaslechnout
Musím se ptát: Proč se to děje zas a zas?
Přes ten křik neodvážil by se někdo jako já ani hlesnout
Z vedlejšího bytu se ozývá na plné pecky nějaký rock
Můžu jen hádat, kdy konečně utichne ten hluk
Přítomný všude, kam udělám krok
Místo milého slova slyším jen odraz lidských muk
Sedím na chodbě na lavičce
Vnímám vše, co se za dveřmi děje
Je to jak vidět krajinu pod sebou, když jsem ve velké výšce...
... a jsem ráda, když se objeví záblesk štěstí, přestože kdekdo jiný jen kleje
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář