Dospívání
17. 12. 2009
Kde jsou ty časy,
kdy mohla jsem si hrát?
Zmizely bůh ví kam!
Když slyším hlasy,
chci se jenom smát.
A jako doba utíkám.
Pryč jsou ty hry,
kde stačilo jen málo
a byla jsem princeznou.
A dětské sny
zdají se být dávno
obestřeny divnou tmou...
Já stojím přede dveřmi
a bojím se je otevřít.
Neb neznámo... Mě děsí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář